Na našich trénincích se snažíme skloubit pečlivý přístup k judu a jeho tradicím dohromady s přátelským přístupem k malým judistům. Trénujeme děti od nejmenších (5 let), kdy jsou lekce přizpůsobeny tak, aby se děti formou her naučili kotrmelce, hvězdy, správnou chůzi a pohyb po žíněnce, snažíme se zpevnit tělo, naučit se základům úcty a slušného vychování na judu.

Jakmile se děti naučí základní gymnastické cviky, začnou se učit pády, základy prvních chvatů a zkoušejí svá první oddílá randori s ostatními. K tomu všemu se přidávají postupně japonská slovíčka, pozdravy a účí se morální kodex judisty – soubor několika slušných a zdvořilých dovedností, kterými se většina judistů vždy odlišuje od ostatních vrstevníků.

Celkem má náš oddíl 3 výkonnostní skupiny – „Baby Judo“ a judo pro začátečníky, ze kterého se přesouvají do prostřední skupiny skupiny. Tam už se piluje stabilita na žíněnce, svaly, další a další chvaty z kategorií, které pak judisté mohou na závodech používat. Tréninky jsou sice trochu náročnější, ale pořád zapojujeme hry, pravidelně v pátky se snažíme zapojovat trampolínu a připravujeme se na trochu náročnější závodění. Nově se začíná trénování juda věnovat více i „hobíkům“, tj. judistům, kterým se sice Judo líbi, ale závodit nechtějí. Pro ty jsou v plánu soutěže v předvádění technik a soutěže v katách. Pro ostatní, kteří si rádi porovnávají své dovednosti na závodech, se snažím účastnit alespoň 25 závodů ročně napříč všemi kategoriemi.

Poslední skupina je sice skupinou nejmenší, ale zdaleka ne nejslabší – jsou to ti nejlepší, kteří vydrží u závodění a chtějí více a více nabírat znalosti a zkušenosti, jsou již dost znalí a šikovní na to, aby se učili chvaty a techniky, které mohou používat pouze starší kategorie. Tato skupina občas vyjíždí i na přátelská randori nebo společné tréninky do okolních spřátelených oddílů, aby nabrali zkušenosti i s jinými soupeři.

Celou dobu naše žáky provádí světem juda zkušení trenéři, kteří se za všech okolností snaží předat co nejvíce svých znalostí. Jezdíme pravidelně na školení, ale nejen na školení trenérů, ale i na školení zkušebních komisařů, abychom mohli dětí získané znalosti náležitě ocenit, i na školení rozhodčích, abychom na závodech nemuseli kroutit hlavou, ale dokázali na otázku „proč to dal tomu druhýmu“ správně odpovědět. Skloubením znalostí z kategorie rozhodčích, komisařů a trenérů dokážeme malé naděje juda připravit na jejich kariéru tim nejlepším způsobem.

A jak víme že to tak funguje? Máme oči dokořán a vnímáme, když za námi děti utíkají po závodech a radostí se slovy „dal jsem to! já jsem vyhrál!“ skáčou až ke stropu, nebo když nemají problém nechat doma rodiče a odjet s námi na soustředění a při odjezdu nezní slova „konečně domu“, ale naopak „a kdy bude další judovíkend?“ Nadšené a spokojené děti, jejich rodiče, výsledky, medajle a poháry, to, že i s případnými dětskými starostmi se obracejí děti i na nás – tohle všechno nás utvrzuje v tom, že to co děláme, děláme dobře a můžeme tak dělat dál.

A spokojené a šťastné děti – to bylo vždy a dneska je možná ještě více důležité, než vše ostatní.